Č
Art.Nr. 23908
O nové Lole T70 jako o závodním voze na závodní dráhu nemusím moc psát, vůz je na trhu od loňského roku. Znamená to, že se splnil dlouholetý sen příznivců velkých měřítek.
Klubová zpráva o tomto vozidle je tentokrát o něco delší než obvykle. Materiál pro reportáž jsem sbíral dlouho. Tentokrát se toho sešlo opravdu hodně. A protože tak nějak vše bylo docela zajímavé, byla by škoda použít jen část.
Takže tohle bude reportáž jak o zeleném autě, tak o závodníkovi. Tak začneme:
Přede mnou je zelená LOLA Davida Pipera s číslem 58, jak ji pan Piper používal v roce 1969. Vůz má číslo podvozku SL76/150 a tohoto označení se budu držet i po zbytek reportáže.
SL76/150 byl jedním z 16 vozů Lola T70 GT postavených podle specifikace Mk3B. Prvním kupcem byl David Piper, jeden z nejslavnějších soukromých sportovních jezdců 60. a počátku 70. let. Jeho kariéra začala v roce 1954, kdy jezdil hlavně závody do vrchu s monoposty Lotus, přešel (mírně úspěšně) na formuli 2 a v letech 1959 a 1960 se zúčastnil dvou závodů formule 1 v Silverstonu.
Od roku 1962 jezdil David Piper pouze závody sportovních vozů.
V polovině sezóny 62 si Piper koupil Ferrari 250 GTO. Po GTO následovaly 250 LM a 365 P2 (který známe jako model CARRERA v roce 132, pozn. 30775). Model 365 P2 byl zákaznickou verzí modelu 330 P2. Označení Ferrari jsou někdy matoucí. Model P2 byl později přestavěn na úpravu P2/3 (v dílně Piera Droga, stavitele Breadvanu, šéfa a zakladatele karosárny Carrozzeria Sports Cars), později byl P2/3 fakticky přestavěn na 412 P. Mimochodem, model 412 P byl zákaznickou verzí modelu Ferrari 330 P4 (i když měl o 40 koní méně a starou, původní čtyřstupňovou převodovku ZF). Všichni s tím ještě souhlasí? Dobře! Pojďme dál!
Piperův zelený model 412 P/330 P4 byl k dispozici také u CARRERA (v čísle 124, položka č. 20208)
Světle zelená Lola byla zakoupena jako Piperův hlavní závodní vůz pro sezónu 1969. Světle zelená proto, že to byla oblíbená barva Davida Pipera. Sponzorství BP přišlo později. v roce 1969 také absolvoval několik závodů za tovární týmy Ferrari a Porsche a příležitostně jezdil se svým vozem 412 P a Porsche 908/02.
SL76/150 nahradil Ferrari 250 LM, které Piper používal po většinu roku 1968. V soutěžích mimo FIA v této sezóně Piper často jezdil se svým vozem 412 P. Model 412 P se již nesměl účastnit závodů FIA, protože FIA zakázala Ferrari s jeho čtyřlitrovým motorem V12 startovat v mistrovství světa sportovních vozů s novým limitem třílitrových motorů pro prototypy skupiny 6.
Lola takové problémy neměla: Když pravidla v roce 1968 omezila objem prototypů na tři litry, sportovní vozy postavené v minimálně 50 exemplářích dostaly 5 litrů objemu; od roku 1969 stačil ke splnění homologace minimální počet 25 postavených vozů. LOLA tak splňovala podmínky pro zařazení do třídy 4 Sport, protože od zahájení výroby bylo postaveno více než 50 vozů T70. Celkem bylo postaveno 88 vozů Lola T70 ve všech verzích Mk1-3b.
Piper s vozy Lola v roce 1969 často závodil a získal několik vítězství (u.a. v Montlhery Coupes de Vitesse) a půl tuctu umístění na stupních vítězů.
V květnu 1969 dostal příležitost zúčastnit se závodu na 1000 km na Nürburgringu jako tovární jezdec s vozem Porsche 917. V roce 1969 se mu podařilo získat titul mistra světa. Společně s druhým jezdcem Frankem Gardnerem skončil na 8. místě. Ke konci roku si koupil vlastní Porsche 917 (podvozek 010). Tato 917 měla od roku 1970 nahradit Lolu, takže Piper v tomto roce často využíval jiné jezdce pro svůj závodní tým:
Chris Craft, Richard Attwood a Jean-Pierre Beltoise jezdili v roce 1970 s vozem SL76/150. Attwood získal ve Francii několik vítězství (v Montlhery a Dijonu) a Beltoise vyhrál poslední závod jako jezdec David Piper Racing v Magny Cours.
Ve druhé polovině roku 1970 byl Piper najat společností Solar Productions, aby nakoupil vozy pro připravovaný film Steva McQueena Le Mans. Část natáčení probíhala na závodě 24 hodin Le Mans 1970. V listopadu se štáb vrátil do Le Mans, aby natočil další akční záběry. SL76/150 byl jedním z mnoha vozů, které se v legendární produkci objevily.
Piper byl jedním z několika špičkových řidičů, kteří se podíleli na natáčení jízdních scén, a také obstarával vozy pro Solar Productions. Bohužel se stal účastníkem vážné nehody:
Za volantem vozu Porsche 917 ztratil Piper ve vysoké rychlosti kontrolu nad svým vozem v rychlém úseku okruhu Maison Blanche poblíž místa, kde v předchozím roce zahynul John Woolfe. Vůz 917 byl zcela zničen. Ke zlomené noze se bohužel přidala infekce a Davidu Piperovi musela být amputována polovina pravé nohy. Závodil sice dál, ale jeho vrcholová kariéra byla u konce.
Po skončení natáčení prodala společnost Solar Productions vůz SL76/150 pařížskému soukromníkovi Pierru-Henri Archambeaudovi. Archambeaud používal T70 společně se svým Porsche 911 S v letech 1971 a 1972. Ve francouzských šampionátech dosáhl nespočtu výsledků v první trojce, včetně několika vítězství na domácí trati v Montlhery.
Nyní zeleně, oranžově a bíle pruhovaná Lola byla na konci sezóny 1972 vyřazena.
Obrázek
Vůz poté přešel do rukou Franca Sbarra (slavného italského automobilového designéra). Tato společnost již od roku 1970 vyráběla silniční klony T70 s koženým interiérem a dalšími vylepšeními z existujících i zakoupených komponentů; uvádí se 11 vozů.
Sbarro nakonec prodal SL76/150 zpět Davidu Piperovi. Ten zase vůz předal Brianu Redmanovi (britský závodník, s 54 celkovými vítězstvími v národních a mezinárodních závodech byl jedním z nejúspěšnějších jezdců sportovních vozů v historii motorsportu).
SL76/150 později strávil nějaký čas ve švédské sbírce, než se vrátil do Velké Británie.
SL76/150 se používal v historických závodech od 80. let 20. století. Dnes vůz vlastní Brit Shaun Lynn, který jej rovněž používá v historickém motorsportu.
A na závěr jeden pěkný detail o zelené Lole:
Dne 13. července 1969 si Hans Herrmann dojel se zelenou Lolou pro vítězství v sólovém závodě na Hockenheimu při hostování v týmu PIPER (zde měl vůz startovní číslo 20). Odkaz na racingsportscars
CoMod Lotus
