Testovací zpráva CoMod Carrera 124 o Carrera D124 Ferrari 330 P3/4 Le Mans 1967 "No. 22" (23731)
Scuderia Filipinetti
Červené Ferrari - to zatím není nic neobvyklého. Poté, co se v analogové nabídce již objevily sesterské vozy se startovními čísly 23 a 24, doplňuje nyní tato varianta armádu z prototypového roku 1967. Vizuálnímu dojmu dominuje široký bílý pruh na střeše, od ostatních dvou červených vozů se odlišují také výrazně modře zbarvené okraje ráfků.
Pokud Ferrari postavíte na trať přímo z boxů, výsledek je zpočátku neuspokojivý: zadní kola se zabořují hluboko do podběhů, záď visí dolů, zatímco předek se agresivně táhne vzhůru. Takhle to nemůže zůstat...a naštěstí lze vzhled vylepšit několika jednoduchými kroky: podvozky 1/24 standardně nabízejí možnost nastavit světlou výšku vpředu a vzadu zvlášť. Zadní náprava je tedy nastavena na "vysokou světlou výšku", zatímco přední náprava je ponechána v dodaném stavu, tedy "nízká světlá výška". Na přední nápravě také odstraním přítlačnou pružinu. Díky těmto opatřením stojí vůz rovně a na trati vypadá mnohem atraktivněji. A to platí nejen pro tuto barevnou variantu, ale pro všechny dosud vydané verze 330 P4 (a mimochodem také pro Ferrari 575).
Z technického hlediska jde o známé jízdní vlastnosti, a proto není třeba hlásit nic nového. 330 P4 už pro mě asi nikdy nebude nejlepší honič časů. Ostatní vozy na mé testovací trati dosahovaly výrazně lepších časů na kolo. Můj testovaný model však měl opravdu hladce jedoucí nápravy a ráfky a přilnavost pneumatik, která si v ničem nezadala s přilnavostí tuningových pneumatik. To znamená, že vůz lze zcela harmonicky a dobromyslně řídit i bez magnetů, a proto bude v budoucnu využíván i pro příležitostné závodění.
CoModCarrera 124
Scuderia Filipinetti
Červené Ferrari - to zatím není nic neobvyklého. Poté, co se v analogové nabídce již objevily sesterské vozy se startovními čísly 23 a 24, doplňuje nyní tato varianta armádu z prototypového roku 1967. Vizuálnímu dojmu dominuje široký bílý pruh na střeše, od ostatních dvou červených vozů se odlišují také výrazně modře zbarvené okraje ráfků.
Pokud Ferrari postavíte na trať přímo z boxů, výsledek je zpočátku neuspokojivý: zadní kola se zabořují hluboko do podběhů, záď visí dolů, zatímco předek se agresivně táhne vzhůru. Takhle to nemůže zůstat...a naštěstí lze vzhled vylepšit několika jednoduchými kroky: podvozky 1/24 standardně nabízejí možnost nastavit světlou výšku vpředu a vzadu zvlášť. Zadní náprava je tedy nastavena na "vysokou světlou výšku", zatímco přední náprava je ponechána v dodaném stavu, tedy "nízká světlá výška". Na přední nápravě také odstraním přítlačnou pružinu. Díky těmto opatřením stojí vůz rovně a na trati vypadá mnohem atraktivněji. A to platí nejen pro tuto barevnou variantu, ale pro všechny dosud vydané verze 330 P4 (a mimochodem také pro Ferrari 575).
Z technického hlediska jde o známé jízdní vlastnosti, a proto není třeba hlásit nic nového. 330 P4 už pro mě asi nikdy nebude nejlepší honič časů. Ostatní vozy na mé testovací trati dosahovaly výrazně lepších časů na kolo. Můj testovaný model však měl opravdu hladce jedoucí nápravy a ráfky a přilnavost pneumatik, která si v ničem nezadala s přilnavostí tuningových pneumatik. To znamená, že vůz lze zcela harmonicky a dobromyslně řídit i bez magnetů, a proto bude v budoucnu využíván i pro příležitostné závodění.
CoMod
